Vliv španělské chřipky na vybrané trhy práce: stojí válečný efekt za mírnými dopady pandemie? (3/11/2020) 
 

       

 

       Podle odhadů zemřelo na španělskou chřipku 2,1 procent světové populace, tedy až 30-40 milionů lidí. Při studiu historických dat tak překvapí, že dopady na trhy práce byly spíše mírné než dramatické.

     V USA zasáhla španělská chřipka asi 675 000 Američanů, tedy asi 0,67% populace. Pandemie dosáhla vrcholu v srpnu 1918, zatímco recese dosáhla dna v březnu 1919. Odvětví zaměřená na maloobchod, kromě lékáren a obchodů s potravinami, zaznamenala krátkodobý dramatický pokles v podnikání, podobně jako dnes. Na rozdíl od současnosti však města zřídka požadovala uzavření maloobchodních zařízení; ale stejně jako dnes se zaměřila na zavírání škol, zákaz veřejného shromažďování a izolaci nemocných, zrušení sportovních akcí a shromáždění.  Podle studie provedené v roce 2007 časopisem St. Louis Fed, historická data naznačují, že ekonomická aktivita během vypuknutí poklesla asi o 40%, ekonomické dopady pandemie však byly krátkodobé.                                                        

         Zajímavé je, že pandemie nezanechala znatelnou stopu na křivce agregované poptávky americké ekonomiky, což je pravděpodobně spojeno s faktem, že ekonomika USA po vítězné válce se vezla na dlouhodobé vlně růstu produkce vyvolané zbrojením. Výzkum potvrdil, že mzdy ve výrobě v USA vzrostly; americká města, která měla větší úmrtnost na chřipku, skutečně zaznamenala vyšší zvýšení reálných mezd. Zatímco koronavirus dorazil do USA v době vzkvétajících hodnot na akciovém trhu, propuknutí chřipky na jaře roku 1918 nastalo hned po poklesu Dow Jones indexu o 21,7%. Akciový trh se však již během pandemie podstatně zotavil, přičemž index Dow se v roce 1918 zvýšil o 10,5% a o 30,5% v roce 1919. Podle některých odhadů skutečný hrubý národní produkt ve skutečnosti vzrostl v roce 1919 o 1% a nárůst nezaměstnanosti dosáhl 2-3 procentní body.[1]

   

Obr. 1 Nezaměstnanost v USA 1890-2010 (St.Louis, 2020)

 

Je nemožné oddělit ekonomické dopady španělské chřipky od účinků první světové války, protože válečná výroba způsobila vzestupný tlak na mzdy v důsledku rostoucí poptávky po pracovní síle. Pandemie tak pravděpodobně kompenzovala setrvačnost ekonomického růstu, vyvolaného veřejnými investicemi. Data z Velké Británie naznačují, že reálné mzdy stavebních dělníků v Londýně vzrostly (kumulativně) o 34,2% v letech 1918-1919, zatímco reálný HDP v zemi poklesl o 6%. Na druhé straně se ceny domů v letech 1918-1919 zvýšily (kumulativně) o 20,3%. Ve Švédsku, které se nezúčastnilo první světové války, a lze tak učinit jasnější odkazy na ekonomické důsledky španělské chřipky, pandemie negativně ovlivnila příjmy z akcií a nájemné, zatímco mzdové sazby nebyly ovlivněny.  [3]

   

Fotografie: Australané v Sydney během pandemie v roce 1918 Macleay Museum (ref. no. HP85.8.87).

 

   

Austrálie, vzhledem ke své odlehlosti a rychlé karanténní reakci byla jednou z mála zemí, která se během roku 1918 vyhnula španělské chřipce, při 0.3 procenta obětí z celkové populace. Na svém vrcholu se zdá, že epidemie v Austrálii dočasně zneschopnila 3 procent zaměstnanců, neměla však zásadní dopad na trh práce a to i při podobném lock-downu, jaký známe dnes.[1]

Několik studií dokumentovalo změny v míře návratnosti vzdělání před ekonomickými krizemi, během a po nich. V Argentině byly v nestabilních obdobích let 1992–2002 krize ovlivněny výdělky vzdělaných pracovníků méně než výdělky méně vzdělaných pracovníků.[3] Vzdělaní pracovníci v Mexiku měli během nekrizových let větší výhody než méně vzdělaní, ale během krizí a recesí daleko větší výhody, zatímco během nedávné hospodářské krize v Řecku měli vysokoškolsky vzdělaní absolventi lepší vyhlídky na trhu práce než ti s nižším vzděláním.[3] Výzkum z Thajska v době krize z konce 90. let ukazuje, že osobám s akademickým středním vzděláním se dařilo lépe než těm se středním odborným vzdělání.[3]

Podle ekonomů T. Fasihové, H. Patrinose and N. Shafiqua, vyplývají z analýzy dopadů pandemií v minulosti tři závěry: je potřeba udržet vládní výdaje na vzdělání, podpořit mladé generace a nízkopříjmové skupiny obyvatelstva a investovat do technologií a schopnosti lidí využít nástroje digitální doby.[2]  Nadcházející recese povede ke ztrátě pracovních míst, nižším příjmům a zvýšení chudoby. Ztráty pracovních míst ovlivní budoucí výdělky v důsledku přerušení investičních procesů, ztráty produktivity, snižování kvalifikace a promarněných příležitostí k budování lidského kapitálu, přičemž minulé krize vedly k poklesu výdělků, který přetrvával několik let.

 

     Pracovníci v zemědělských odvětvích mohou být více imunní vůči hospodářské krizi, zejména v zemích se spravedlivějším rozdělením půdy, protože mohou být schopni vyprodukovat více potravin, než kolik spotřebují. Pracovníci ve výrobních odvětvích obvykle během recese trpí nejvíce.  Historický výzkum naznačuje, že krize prohloubí nerovnost příjmů a cenu zaplatí střední třída.

 

       Pracovníci se středními příjmy jsou ve výrazně horší situaci než pracovníci s vysokými příjmy s vysokoškolským vzděláním, zatímco pracovníci s nízkými příjmy utrpí méně, protože nabízejí základní služby, a většina z nich se pravděpodobně vrátí do práce poté, co se ekonomika začne zotavovat. Neobvyklá a bezprecedentní podstata krize znamená, že se lépe daří nejen těm vzdělanějším, ale také těm, kteří pracují v povoláních, která jsou přístupnější práci na dálku. Ve většině případů to nakonec budou lidé s digitálními dovednostmi.                                                                                                       

   

      Je zřejmé, že na rozdíl od popsané pandemie nebude recese způsobená současnou pandemií kompenzovaná růstem produktivity, tak jako před sto lety, kdy pokles poptávky byl kompenzován setrvačností výdajů na zbrojení. Ani růst globální produktivity v uplynulých letech propad nenahradí, neboť ten byl v posledním desetiletí podprůměrný a to navzdory digitální revoluci. Globální pandemie však nevyhnutelně nepovede k vážné ekonomické krizi a otevře nové příležitosti vládám, které budou ochotny se chopit nově formulovaných příležitostí. Zvýšení nerovnosti na trhu práce může být kompenzováno “přeoráním” struktury oborové poptávky po práci, zatímco expanze vládních výdajů může zmírnit ekonomické dopady krize, která hrozí snížením spotřeby a soukromých investic.

 

The Labour Laboratory Liberec, analytický a prognostický klub přidružený k pracovnímu portálu Jobula.cz

   

[1]https://www.rba.gov.au/publications/bulletin/2020/jun/economic-effects-of-the-spanish-flu.html#: ~:text=Labour%20market%20impacts,Spanish%20flu%20(Graph%205).

[2]https://www.stlouisfed.org/~/media/files/pdfs/community-development/research-reports/pandemic_flu_report.pdf

[3]https://blogs.lse.ac.uk/politicsandpolicy/covid-19-and-economic-lessons-from-previous-pandemics/

 
   

   
 
Do debaty o dopadu pandemie na globální trhy práce je potřeba zapojit experty na rozvoj kyber-prostoru.  Devátý ze sedmnácti cílů udržitelného rozvoje OSN navazující na agendu Rozvojových cílů tisíciletí a týkající se internetového připojení, pravděpodobně získá nový význam a to nejen v rozvojových zemích. Krize veřejného zdraví způsobená COVID-19 přerůstá ve většině zemí v lokální, pomalu se rozvíjející hospodářské bouře s přímými dopady na trhy práce. Obavy jsou spojeny s poptávkovým šokem, ale i s účinkem na potenciál nabídkové strany trhu práce. Zavádění nových postupů a digitalizace pracovních vztahů vyúsťuje v bezprecedentní změny trhu práce, které pravděpodobně způsobí trvalé přerozdělení pracovních míst podle nového klíče.

   

Obr. 1 Připojení k internetu celosvětově mezi 1996-2018 (ITU)

   Celosvětově International Labour Organization (ILO) předpokládá negativní ovlivnění 436 milionů podniků, přičemž polovina tohoto počtu je spojená s distribucí a maloobchodem a čtvrtina s průmyslovou výrobou.1 Ve všech zemích dochází k prohlubování tzv. „digitální propasti“, která rozděluje ty, kteří mají přístup k technologiím, mají vyšší digitální gramotnost a jsou schopni aplikované znalosti využít ke svému zapojení do mechanismů pracovního trhu. Izolace od digitálního prostoru může znamenat vyloučení a zvýšení nerovnosti. Podle International Telecommunication Union (ITU) bylo konce minulého roku celkem 3,6 miliardy lidí offline, přičemž v rozvíjejících se ekonomikách byli pouze dva z deseti připojení k internetu.2

   

  Digitální nerovnost a digitální disparita je silná i v rozvinutých zemích, v regionálním i etnickém i demografickém měřítku. Jako příklad toho, že "digital gap" je tématem i v Evropě slouží statistika ze Spojeného  Království, dle níž koncem roku 2018, bylo 41% domácností s jedním členem ve věku nad 65 let stále nepřipojených k internetu a dokonce v tomto společenském segmentu dochází k zvyšování digitální izolace.3 Celosvětově navíc dochází k nevídaným dopadům na neformální trhy práce, tzv. šedou ekonomiku, na níž podle ILO závisí polovina pracovní síly lidstva, tedy 1.6 miliardy pracujících.1  ILO předpokládá 60% pokles příjmů pracovníků v šedé ekonomice, přičem v Evropě a Střední Asii dosáhně až 70%, což souvisí i s faktem, že šedá ekonomika je hůře digitalizovatelná nežli formální trh. Dle Evropské Komise je v průměru až 33-44% pracovních míst v EU možné konvertovat do digitální podoby, resp. alespoň částečně řešit na dálku, což je několikanásobně víc nežli v neformálních ekonomických sektorech.3

   

   Z uvedeného lze odhadovat budoucí podporu státních politik posilující kyberprostor a telekomunikace, které povedou k prohloubení názorových záborů jak kyberoptimistů, tak technopesimistů. Ti první uvítají zvýšený význam kyberprostoru ve strategiích států, distopisté získají více důvodů k obavám týkajícím se „normalizace pracovního kyberprostoru“, tedy eroze výdobytků vybojovaných zaměstnanci na zaměstnavatelích od průmyslové revoluce. Digitální nerovnost  prohloubí existují rozdíly mezi skupinami trhu práce, nově jej rozvrství  a stane se rozměrem, který zaměstnavatelé budou zohledňovat ve svých náborových strategiích. Pandemie tak dlouhodobě oslabí snahu o potlačení chudoby nejslabších sociálních skupin. 

   

The Labour Laboratory Liberec, analytický a prognostický klub přidružený k pracovnímu portálu Jobula.cz

   

[1] https://www.ilo.org/global/about-the-ilo/newsroom/news/WCMS_743036/lang--en/index.htm

[2] https://www.itu.int/en/mediacentre/Pages/2019-PR19.aspx

[3] https://www.theguardian.com/world/2020/apr/28/digital-divide-isolates-and-endangers-millions-of-uk-poorest